Smutek z odchodu blogera Havránka

Josef Havránek naštěstí neodešel navždy, ale dle svých slov jen z blogu idnes. Poslední kapkou byla zřejmě reakce administrátora na poznámku o "čertíkovi s umouněnou tváří" v jeho posledním blogu.  

Pisatel už si zde nemůže dovolit téměř nic tzv. nekorektního. Ani vtip, nadsázku, ironii... za chvíli už bude asi nepřípustné psát i "o tom černém vzadu, který na nás vystrkuje bradu". Nedivím se, že p. Havránek se naštval a seknul s tím.

Ale je mi to líto. Nepatřil jsem k jeho příznivcům, i když někdy jsem s ním souhlasil. Jeho články měly tu výhodu, že byly krátké a úderné. Vycházely dvakrát denně, čtenář je rychle přelétl a pokud s jeho názory nerezonovaly, lehce je mohl ignorovat nebo svůj názor vyjádřit v často bohaté diskusi.

Svou kvantitou psaní i zarputilostí se autor stal neodmyslitelnou součástí tohoto blogu. V poslední době to tu však už přestává být takové, jako dřív. Blogeři odcházejí dobrovolně nebo z pozice moci.

Administrátorství tohoto blogu je zrcadlem zvrácené doby, která se vyžívá v puntičkářských pravidlech a nedokáže posuzovat věci v jejich pravém kontextu.

Jestli to bude takhle pokračovat a budou odcházet další, k návštěvám těchto stránek přestane existovat rozumný důvod.

P.S. Jen aby bylo úplně jasno: p. Havránek odešel z blogu idnes dobrovolně na základě nedobrých zkušeností s administrátory, tedy nebyl vyhozen. Ale v tom podstata mého článku netkví.