Proč jsem přestal pracovat v dabingu

Herci, kteří pracují v českém dabingu, se už několik měsíců snaží zastavit jeho úpadek, který je vynucen především ekonomickým tlakem. V posledních dnech se rozhodli tuto věc medializovat. Předpokládám, že ve snaze pokusit se vysvětlit celou situaci konečným příjemcům, tedy divákům, a získat je na svou stranu. Protože to je jediná možnost, jak být v tomto tažení úspěšní.

Dabingové studioidnes.cz

Samozřejmě, že jde o peníze, ale není to tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Ozývají se hlasy, že herci už nevědí, kolik by chtěli peněz, a že obyčejný člověk si takové peníze nikdy nevydělá. Nebudu rozebírat, co to je „takové peníze“. Mnozí by se možná divili, že to zas tak nepřiměřené sumy nejsou. Herectví je umělecká disciplína a umění je od slova umět. A já znám spoustu umělců i mezi zedníky, elektrikáři nebo třeba malíři pokojů.

Když chcete zrekonstruovat koupelnu, může se vám stát, že s levnější firmou ušetříte, ale pak se budete potýkat s důsledky nekvalitně odvedené práce. Pokud naopak angažujete prověřenou kvalitní firmu, je větší pravděpodobnost, že budete s výsledkem spokojeni, i když vás to bude stát víc peněz. Nebo jiný příklad: Můžete si koupit drahé kožené boty, které vám vydrží řadu let, nebo levné umělé, které za půl roku vyhodíte.

Soukromé televize a soukromí distributoři filmů se většinou chovají tak, jakoby vyráběli třeba boty. Jde jim o zisk a to je jistě v pořádku. Na trhu s botami dlouhodobě uspějí jenom ti, kteří mají nejlepší poměr ceny a kvality. V médiích to funguje obdobně, ale mnohem pomaleji. Když si koupíte DVD se zahraničním filmem a nelíbí se vám jeho dabing, můžete si zapnout originální zvuk s českými titulky. Stejně si ten film kupujete kvůli tomu filmu a ne kvůli dabingu. U placených televizí typu HBO platíte dopředu, a pokud nejste s úrovní dabingu spokojeni, můžete příjem odhlásit. U veřejnoprávní televize platíte koncesionářské poplatky povinně, ovšem právě v České televizi se dabing drží stále na vysoké úrovni a nespokojení herci tuto instituci ze svých výhrad vyňali.

Největší objem diváků představují volně dostupné televize soukromé, za jejichž příjem se nic neplatí. Divák „platí“ jen tím, že jejich vysílání sleduje a spolu s tím spolkne i nějakou tu reklamu. A jsme u toho. Soukromé televize mohou klidně i nadále snižovat náklady na výrobu dabingu, protože když tak činí, na sledovanost to prozatím nemělo žádný vliv. Lidé si možná zanadávají na příšerný dabing, ale stejně se dívají dál. (Diváci, kteří dávají přednost sledování pořadů v originále či s titulky a kteří jsou schopni opatřit si nové zahraniční seriály nebo filmy mnohem dříve, než je uvedou televize, na to nemají velký vliv, protože většina televizních diváků je stále zvyklá na dabing.)

V televizním vysílání nemáte, až na malé výjimky, možnost dabing vypnout a pustit si originál. A i zde platí, že se na pořad díváte kvůli tomu pořadu a ne kvůli dabingu. Pokud by diváci masově přestali sledovat pořady s nekvalitními dabingy, musely by televize přikročit ke zvýšení jejich kvality a potažmo i ke zlepšení podmínek na jejich výrobu.

Jaké ty podmínky jsou a jaké by měly být? Netýká se to jen herců, ale i režisérů, zvukařů, úpravců dialogů a překladatelů. Tam to vlastně začíná a opět je to o penězích a o kvalitě. Jak dlouho myslíte, že může trvat kvalitní přeložení dialogů celovečerního filmu? Dejme tomu pět dnů, což je celý pracovní týden; překladatel musí spoustu věcí dohledávat, zkoumat slang, různé odkazy a slovní hříčky tak, aby překlad byl opravdu překladem a ne pouhým převodem připomínajícím výstup z Google překladače.

Když je ovšem honorář překladatele tak nízký, že ho nutí takový film přeložit za den za dva, existují jen dvě možnosti: Dobrý překladatel, vážící si svých schopností, takovou práci odmítne. Pragmatický překladatel takovou práci vezme s tím, že ji prostě nemůže odvést kvalitně. A špatný překladatel o ničem takovém vůbec neuvažuje a jde do toho, protože každá koruna je dobrá. A podobné je to i u dalších profesí. Se špatným překladem plným anglismů či špatných slovosledů už mnoho neudělá ani úpravce dialogů, protože i ten je nucen, aby se uživil, vytvořit za měsíc takové penzum práce, že nemá čas na to, aby do překladu nějak razantně zasahoval. Pak se výsledek dostane do studia na natáčení, kde jsou herci a režisér nuceni natočit dílo tak rychle, že opět nemají čas na nějakou výraznou korekci či dokonce na uměleckou práci.

Představte si, že jste herec, který přijde do studia, dostanete scénář, který jste před tím neviděli, řeknou vám, kterou postavu mluvíte, rozsvítí se červená a rovnou naostro začnete dabovat. Když se spletete, vrátí se to o kousek zpátky a takto se pokračuje až do konce. Dabujete takřka v reálném čase. Pak přijde další herec, natočí svoji roli atd. Řada herců je tak bravurních, že i v takovýchto podmínkách se dokáže na dabovaného herce naladit a přizpůsobit se mu tak, že jejich výkon je pozoruhodný. Ale jiní jsou nuceni nasadit jakýsi obecný výraz a jím se prodabovat až do konce, protože čas tlačí. Také si často pomáhají hlasovou intenzitou a různými intonačními klišé, takže proto je spousta dnešních dabingů tzv. ukřičených. Připadá vám to šílené? Ne, to je dnešní realita v dabingu.

Samozřejmě není možné vrátit se do starých časů, kdy se dabing jednoho filmu natáčel týden. Doba pokročila a dnešní moderní technologie spoustu času ušetří. Ale zrychlovat se nedá donekonečna; někde by se to mělo zastavit a vrátit o kousek zpátky. Herec může jednoduché repliky natočit naostro, ale když má před sebou dlouhý monolog, měl by si ho vyzkoušet v klidu nanečisto, s režisérem ho herecky vyladit a pak teprve natočit. Zvukař by měl mít možnost vytvořit zvukové perspektivy tak, aby to nevypadalo, že herci mluví stále na detailu v místnosti, když se scéna odehrává v plenéru. Režisér by měl mít čas na to, aby s herci pracoval na jejich výrazu a ne jen hlídal srozumitelnost a synchronnost.

Sám jsem jako úpravce dialogů a režisér českého znění natočil desítky, možná i pár set dabingů. Některé se povedly lépe, některé možná hůře, to ať posoudí jiní. Možná jsem byl někdy až příliš velký hnidopich, ale vždycky jsem měl pocit, že jsme tomu společně s ostatními dali všechno a že se za výsledek nemusíme stydět. V posledních letech se však v tomto oboru, s výjimkou ČT a pár osvícených soukromých dabingových studií, s dobrým svědomím pracovat nedá.

Chápu tedy naprosto akci herců, kteří už v takovéto situaci pracovat odmítají. Chtějí odpovídající podmínky nejen finanční, ale také časové, aby mohli podat takový výkon, pod který by se mohli podepsat. Pokud je diváci nepodpoří, šance na úspěch je nulová. V tom případě protestující herce nahradí jejich kolegové, kteří jsou za takovýchto podmínek ochotni dabovat, či lépe řečeno namlouvat, i nadále.

Vůbec nezpochybňuji oprávněnost námitek, že lepší by bylo nedabovat vůbec, protože by se zvýšila jazyková gramotnost českého národa tak, jako je tomu v jiných zemích, třeba ve Skandinávii. Jenomže dokud bude poptávka po českém dabingu trvat a dokud se bude dabing pořizovat, měl by se vyrábět v po všech směrech důstojných podmínkách. V opačném případě bude opravdu lepší titulkovat.