Pokud platí, že "vražda na tyranu není zločinem", pak by mělo platit i to, že porušování tyranského zákona není zločinem taktéž. Nikoliv podle práva, ale z morálního hlediska určitě.
Pátek večer. Jdeme s přáteli na pivo. Vybíráme si hospůdku se zahrádkou, abychom si ke zlatému moku mohli i zapálit. Občas se objeví malá přeháňka, ale roztažený velký slunečník nás před ní ochrání. Na zahrádce sedí tak deset lidí, někteří se psem, všichni si v klidu povídají a všechno probíhá v naprosté pohodě.
Před desátou hodinou večerní nás obsluha slušně požádá, abychom se přesunuli dovnitř, protože zahrádka se musí přesně v deset zavřít. Neptáme se proč, když neprodukujeme žádný hluk - zřejmě je to nějaké zákonné nařízení. Dokouříme cigaretu a jdeme dovnitř. No co, říkáme si, tak si holt po zbytek večera budeme chodit zakouřit ven.
Uvnitř je příjemně, sedí tu dalších pár lidí. U vedlejšího stolu zdravím svého známého, kterého jsem už delší čas neviděl. Dozvídám se, že s ním sedí majitel hospody. Seznámíme se a po chvíli nějak přijde řeč na protikuřácký zákon. Můj známý, který je nekuřák, říká, že tento zákon je naprostá a nekoncepční hovadina. Majitel této hospody musel před několika lety kvůli tehdejším zákonům investovat statisíce do vzduchotechniky, zajišťující odvětrávání kuřáckého prostoru, a rovněž musel vybudovat nekuřáckou část.
Tato investice je mu teď úplně k ničemu. A kdo mu ty peníze vrátí? Nikdo. Majitel přikyvuje a všímám si, že před ním na stole leží popelník. Majitel vysvětluje, že normálně nekouří, ale když si dá pár piv, má na cigáro chuť. "Jestli chcete, tak si klidně zapalte," říká. "Tohle je moje hospoda, už je po desáté, tak si tady prostě zapálím. A vy můžete taky."
Obsluha nám přinese popelník a my kouříme. Ne jako fabriky, ale jen sem tam k doplnění chuti piva. Kromě toho odvětrávání za statisíce funguje bezvadně, takže tady nijak zakouřeno není. Ostatním hostům to zjevně nevadí. Nikdo neprotestuje ani neodchází.
Tak si tak sedíme, porušujeme ten blbý a tyranský zákon, který lidem zasahuje do soukromého vlastnictví, a je nám krásně.
A já si v duchu říkám, jak obrovská propast je mezi zákonodárci a běžnými občany této země.
Ale na nás si nepřijdou!
