Zeman zavtipkoval a strhla se obrovská odezva, i tady na blogu. Já na jeho výroku o nedemokratickém použití kalašnikova nic kontroverzního nevidím a dál se tím nechci zabývat.
Přivedlo mě to však k obecnější úvaze o tom, kam jsme se to v běžné slovní komunikaci vlastně dostali. Vládne nám tzv. politická korektnost. Působí plíživě a skze nejzáludnější autocenzurní mechanismy nás nenápadně ovládá. Přestáváme rozumět vtipu a nadsázce. Zasmějeme se, ale okamžitě zkoumáme, jestli by ten černohumorný vtip nemohl někoho urazit, a pak ho radši odsoudíme.
Připomínám manžela britské královny, prince Philipa, který je proslulým vyznavačem tradičního britského humoru. Ten může být krutý, ale zároveň i osvobozující, a to je zapotřebí si uvědomit. Když se princ zeptal domorodce v Austrálii, jestli po sobě se svými kolegy ještě házejí oštěpy, můžeme to brát jako povýšenecký výsměch, nebo jako prostý vtip, který jen reflektuje minulost. Když viděl na nějaké návštěvě v Británii špatně instalovanou rozvodnou skříň, řekl, že to musel montovat nějaký Ind. Můžeme to brát jako zesměšnění všech Indů, nebo jen mnoha nešikovných indických elektrikářů.
Pak tady máme kategorii vtipů židovských. Některé jsou velmi kruté a drsné. A víte, že většinu židovských vtipů vymysleli nebo je šíří sami židé? Zřejmě proto, že mají velkou historickou zkušenost, a aby se z toho nezbláznili, potřebují nadhled. Ze své vlastní zkušenosti mohu říct, že takový fotograf Jan Saudek má v zásobě řadu vtipů z koncentráku, a štíhlá žena je pro něj "kulturistka z Dachau". Měl by ho za to někdo peskovat?
Myslím, že humor může být krutý, ale nikdy není zlý - pak už by to totiž nebyl humor.
Z bouřlivých reakcí na výrok Zemana jsem si uvědomil, že něco je velmi špatně. Vulgárně řečeno, lidé jsou zblblí propagandou korektnosti, která jim neustále podsouvá, že cikán není cikán, ale Rom, homosexuál či buzna není homosexuál či buzna, ale gay, a možná už ani to ne, protože máme pojem LGBT, a zdravotně postižený není zdravotně postižený, ale klient. (Znám cikány, kteří o sobě sami říkají, že jsou cigáni, znám buzny, které o sobě samy říkají, že jsou buzny, a zdravotně postiženým je názvosloví taky jedno.) V zahraničí se řeší unisex toalety pro transky a další lidi, jako by to byl ten hlavní problém, který tíží svět. V Nizozemí se přejmenovávají obrazy vzniklé v koloniálním období, aby někoho třeba neurazil název "Malá černoška". (Černoch je totiž pomalu sprosté slovo.)
Dnes už je známo, že se kvůli korektnosti zamlčovala a zamlčuje etnická příslušnost pachatelů násilných trestných činů. V Kolíně nad Rýnem média a úřady tutlaly tamější silvestrovské taškařice skoro týden. Ale mění se to, i když ani to mi klidu nepřidá. Protože pokud dnes média mění slovník a z uprchlíků se postupně stávají migranti, pokud prosakuji informace, že přišedší inženýři a lékaři dělají bordel v bazénech, na ulicích, v obchodech i v samotných uprchlických centrech, mám pocit, že je to zase jen zlomek pravdy, která je ve skutečnosti daleko horší. Zkušenosti od přátel v Německu mě v tom jen utvrzují. Média stále pouštějí jen ten zlomek, i když i to je pokrok.
Pojďme to vzít jako výzvu a pojďme zase konečně mluvit normálně, slušně, ale bez obalu. Někdo řekl, že prvním krokem k řešení jakéhokoli problému je jeho pojmenování. Vykašleme se na to, co je a co není korektní. Ještě je šance vrátit se ke zdravému kritickému myšlení, které se jinak nazývá zdravým selským rozumem.
